Zpětná vazba
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
- aby byla zpětná vazba účinná (efektivní), musí obsahovat
- co nejkonkrétnější neutrální popis chování druhého člověka
- pojmenování toho, co ve mě chování vyvolává (pocit, emoci)
- začínáme od pozitivních bodů zpětné vazby (v případě že je to možné / v případě kdy jsou), např. při hodnocení více činností, při hodnocení komplexnější práce
- mluvíme za sebe (mám pocit, že...) a když popisujeme chování druhého, nemluvíme přímo o něm (jeho nitru), ale o tom, co je přístupné našim smyslům (tedy chování navenek)
- nevěštíme, neinterpretujeme, nemluvíme za druhého (udělal jsi to, protože…; on chce říct, že…; všichni se shodneme, že...)
- nehodnotíme a nedáváme nálepky (jsi lajdák, mimoň, anarchista, nemáš barmanský talent)
- nedáváme nevyžádané dobré rady (pomohla by ti dovolená; děláš toho moc najednou)
- nejsme agresivní a ironičtí
- můžeme připojit, jak bychom to udělali my, poradit možnosti řešení, jak pomoc s problémem apod., ale ve formě doporučení (kdybych byl na tvém místě…, když se mi stalo totéž, udělal jsem…)
- necháváme komunikačnímu partnerovi prostor, aby se mohl vyjádřit, vysvětlit, interpretovat, okomentovat, … (tj. zpětná vazba není jednosměrná a nejlépe není psaná); současně by se neměla změnit v to, že se druhý bude obhajovat
- dáváme ji co nejdříve po vzniklé situaci a k chování, které může druhý změnit
- nemusí ji slyšet nikdo jiný, než koho se přímo týká
- odehrává se ve vhodně zvolené situaci (např. ne uprostřed stresové situace na baru)
- nejúčinnější je vyžádaná zpětná vazba