Zpětná vazba

1. Aby byla zpětná vazba účinná (efektivní), musí obsahovat:
   

   - co nejkonkrétnější neutrální popis chování druhého člověka:

   - pojmenování toho, co ve mě chování vyvolává (pocit, emoci)

1. Začínáme od pozitivních bodů zpětné vazby (v případě že je to možné / v případě kdy jsou), např. při hodnocení více činností, při hodnocení komplexnější práce
2. Mluvíme za sebe (mám pocit, že...) a když popisujeme chování druhého, nemluvíme přímo o něm (jeho nitru), ale o tom, co je přístupné našim smyslům (tedy chování navenek)
3. nevěštíme, neinterpretujeme, nemluvíme za druhého (udělal jsi to, protože…; on chce říct, že…; všichni se shodneme, že...)
4. nehodnotíme a nedáváme nálepky (jsi lajdák, mimoň, anarchista, nemáš barmanský talent)
5. nedáváme nevyžádané dobré rady (pomohla by ti dovolená; děláš toho moc najednou)
6. nejsme agresivní a ironičtí
7. můžeme připojit, jak bychom to udělali my, poradit možnosti řešení, jak pomoc s problémem apod., ale ve formě doporučení (kdybych byl na tvém místě…, když se mi stalo totéž, udělal jsem…)
8. necháváme komunikačnímu partnerovi prostor, aby se mohl vyjádřit, vysvětlit, interpretovat, okomentovat, … (tj. zpětná vazba není jednosměrná a nejlépe není psaná); současně by se neměla změnit v to, že se druhý bude obhajovat
9. dáváme ji co nejdříve po vzniklé situaci a k chování, které může druhý změnit
10. nemusí ji slyšet nikdo jiný, než koho se přímo týká
11. odehrává se ve vhodně zvolené situaci (např. ne uprostřed stresové situace na baru)
12. nejúčinnější je vyžádaná zpětná vazba

více: http://www.odyssea.cz/soubory/c_lekce/8_4.pdf