Zpětná vazba

• aby byla zpětná vazba účinná (efektivní), musí obsahovat

1. co nejkonkrétnější neutrální popis chování druhého člověka
2. pojmenování toho, co ve mě chování vyvolává (pocit, emoci)

• začínáme od pozitivních bodů zpětné vazby (v případě že je to možné / v případě kdy jsou), např. při hodnocení více činností, při hodnocení komplexnější práce
• mluvíme za sebe (mám pocit, že...) a když popisujeme chování druhého, nemluvíme přímo o něm (jeho nitru), ale o tom, co je přístupné našim smyslům (tedy chování navenek)
• nevěštíme, neinterpretujeme, nemluvíme za druhého (udělal jsi to, protože…; on chce říct, že…; všichni se shodneme, že...)
• nehodnotíme a nedáváme nálepky (jsi lajdák, mimoň, anarchista, nemáš barmanský talent)
• nedáváme nevyžádané dobré rady (pomohla by ti dovolená; děláš toho moc najednou)
• nejsme agresivní a ironičtí
• můžeme připojit, jak bychom to udělali my, poradit možnosti řešení, jak pomoc s problémem apod., ale ve formě doporučení (kdybych byl na tvém místě…, když se mi stalo totéž, udělal jsem…)
• necháváme komunikačnímu partnerovi prostor, aby se mohl vyjádřit, vysvětlit, interpretovat, okomentovat, … (tj. zpětná vazba není jednosměrná a nejlépe není psaná); současně by se neměla změnit v to, že se druhý bude obhajovat
• dáváme ji co nejdříve po vzniklé situaci a k chování, které může druhý změnit
• nemusí ji slyšet nikdo jiný, než koho se přímo týká
• odehrává se ve vhodně zvolené situaci (např. ne uprostřed stresové situace na baru)
• nejúčinnější je vyžádaná zpětná vazba

více: http://www.odyssea.cz/soubory/c_lekce/8_4.pdf